Jak si vybrat porodnici? Jakou byste mi doporučila?

 

Jeden z častějších dotazů v gynekologicko-porodnické ambulanci. Už “pár” let na porodním sále nesloužím a nemám informace úplně z první ruky odnikud. Já tedy jistě žádné přímé doporučení typu: “Jděte tam a tam.” dát nemohu. Mohu se, ale pokusit nastínit body, které mi přijdou při volbě porodnice důležité.

 

Za úplně tu nejdůležitější věc považuji pocit bezpečí. Pokud se žena cítí ohrožena, přestane rodit. Často jen na pár hodin, ale i to je doba, která nás lékaře znervozňuje a nutí nás uvažovat o tom, zda je ještě pro ženu a dítě výhodné vést porod vaginálně. Tedy zcela jistě je potřeba, aby se rodička cítila bezpečně. V našich porodnických podmínkách je zatím stále potřeba odlišit dva základní přístupy: 

1. Cítíte se bezpečně v nemocnici s nejlepším technickým vybavením a nejzkušenějšími a nejváženějšími lékaři v oboru? Nebo…

2. Nepochybujete o sobě a svém dítěti a pocitem bezpečí vás naplní místo, kde vám budou naslouchat porodní asistentka i lékař? 

 

A mám tady potřebu upozornit na to, že připustit si, že pochybuji o tom, jak porod zvládnu, že mám obavy o zdraví své i svého dítěte je zcela v pořádku a neznamená to naprosto žádnou nedostatečnost na straně ženy ani dítěte! Leckdy je zdravá pochybnost lepší, než slepá sebevíra… 

 

Musím říct, že co se bavím se “svými” šestinedělkami, tak je to v současné době obecně v porodnicích o dost lepší. Péče na šestinedělí stále pokulhává, ale porodní sál bývá vstřícný téměř všude a téměř vždy. 

 

Obecně svým těhotným doporučuji, aby využili služeb nějaké soukromé porodní asistentky. Považuju tu investici za velmi rozumnou a na místě. Porodní asistentka se s vámi sejde několikrát již během těhotenství a bude mít dostatek času s vámi rozebrat vaši představu o porodu a realitu toho, co je možné či nemožné a jak to ve skutečnosti chodí. Pokud se rozhodnete pro tuto službu, je pak potřeba respektovat porodnici ve které může vámi vybraná porodní bába plně pracovat. Tedy takovou, kde má smlouvu a může se o vás starat z pozice zdravotního personálu a ne jen jako doprovod. Jako další benefit tím pádem máte na sále o člověka méně, protože ubyde ta porodní asistentka, která by se o vás starala v rámci směny. Vaší soukromé bábě také nepadne se sedmou ranní konec služby a neuteče vám těsně před tím, než porodíte. Její péče o vás pak pokračuje i po porodu a může v lecčems pomoc i v šestinedělí. Soukromá PA například zvyšuje vaši šanci na plné kojení. 

 

Přeji hodně štěstí při výběru té správné porodnice a co nejkrásnější zážitky. 🙂

Rozhovor s MUDr. Vendulou Parmovou o symptotermální metodě Sensiplan

Již dlouho řadím mezi metody antikoncepce, které svým klientkám nabízím, symptotermální metodu. O její existenci jsem tak nějak věděla, ale až díky mladé, šikovné kolegyni Vendule Parmové, jsem se k ní dostala blíže. A protože nejlepší informace jsou od zdroje, poprosila jsem Vendulku o pár informací.

Dá se nějak ve zkratce shrnout, na čem symptotermální metoda (STM) stojí a co obnáší?
Ano. Symptotermální metoda je založena na faktu, že otěhotnět není možné kdykoliv, ale pouze v určitém období v měsíci (respektive menstruačním cyklu). V těle ženy se hormonálním vlivem odehrávají v průběhu cyklu specifické změny, díky jejichž sledování a vyhodnocování lze velmi přesně toto plodné a neplodné období stanovovat. A následně využívat k vyhýbání se otěhotnění nebo naopak. Je to metoda dvojí kontroly, sledují se proto dva ukazatele: bazální tělesná teplota a cervikální sekret (hlen děložního hrdla), nebo případně bazální tělesná teplota a děložní hrdlo.
Metoda je vhodná pro všechny ženy i různá životní období. S výhodou s ní mohou začít už dospívající slečny, výjimkou nejsou ani ženy po porodu a kojící, ženy v období kolem přechodu. Mohou ji spolehlivě užívat i ženy s nepravidelnými menstruačními cykly, stejně jako ženy pracující ve směnném provozu. Lze se s ní začít chránit bezprostředně po vysazení hormonální antikoncepce nebo po vyjmutí nitroděložního tělíska. Přestože si symptotermální metodu asi nevybere každá žena, stojí podle mého názoru určitě za pozornost.

Proč by ženy měly volit STM raději, než hormonální antikoncepci?
Výhody symptotermální metody spatřuji v mnohém. Jednak v tom, že na rozdíl od hormonální antikoncepce nemá žádné nežádoucí účinky na zdraví a nijak neovlivňuje menstruační cyklus. Nepřekryje jeho možné poruchy, ba naopak, žena získává o svých cyklech celou řadu cenných informací, které je možné dál využít. Kromě toho se stává mnohem vnímavější ke svému tělu a má možnost nakládat se svou plodností vědomě a ne ji uměle utlumit. Že je to metoda ekologická, nízkonákladová a bez možného potratového účinku jsou další pozitiva.

Jak moc je tato metoda spolehlivá?
Je vysoce spolehlivá, její spolehlivost je dokonce srovnatelná se spolehlivostí hormonální antikoncepce. Tedy rozhodně v případě symptotermální metody Sensiplan. To je německá, mezinárodně uznávaná škola, která se svým názvem vymezila vůči těm ostatním, jejichž spolehlivost nebyla vědecky ověřována. Sensiplan vyvíjely týmy lékařů a dalších profesionálů z řady různých oborů. Má svou metodiku i způsob výuky a vlastní vědecké studie, které její vysokou spolehlivost dokládají. I proto je tato škola mezi symptotermálními metodami ojedinělá a pro mě jako lékařku představuje záruku kvality.

Naučí se ji každý? A kolik času denně to zabere?

Ano, naučit se ji může každý. Pravda je, že to není otázka jednoho odpoledne, ta počáteční časová investice je trochu větší. Ale jakmile žena zácvikem projde, může ji spolehlivě a s minimem vynaloženého času využívat napořád. Potřebuje asi pět minut denně, a to ještě jen některá období v měsíci. Zároveň je metodu možné používat k vyhýbání se otěhotnění už od samého začátku za případné konzultace s lektorem. V případě zájmu se výuky metody mohou účastnit i oba partneři.

Pokud už se někdo pro STM rozhodne, kde má hledat informace?
Určitě doporučuji kvalitní kurz, protože dobrý zácvik v metodě je jedním z předpokladů její vysoké spolehlivosti. Zajímala bych se, o jakou konkrétní školu symptotermální metody se jedná a čím je ověřená její spolehlivost. A pak také, jaká je v prvních měsících podpora ze strany lektora.

Jak je to teď s tvými kurzy?
Učím symptotermální metodu Sensiplan, která u nás není příliš rozšířená. A momentálně připravuji letní čtyřtýdenní online kurz pro všechny ženy toužící tuto metodu poznat, prohloubit svou znalost, nebo si ji jen vyzkoušet. Provedu je krok po kroku a naučím odlehčenou formou, jak se pomocí metody sledovat a jak porozumět svým cyklům. Ženy také poznají, jak je metodu možné využívat k vyhýbání se otěhotnění. Protože je to pilotní projekt, je zdarma. Ty ženy, které pak budou chtít jít do hloubky se mnou mohou pokračovat dál. (Informace a přihlášení bude možné na facebook.com/CestaVedomePlodnosti .)

Předpokládám, že Ty sama STM používáš, teď zrovna jsi na mateřské. Použila jsi tedy metodu i ve snaze otěhotnět?
Ano, znalost svého cyklu v cestě k otěhotnění jsem využila, podobně jako celá řada dalších žen. Zejména je pro mě významné, že díky tomu bylo početí vědomé. Taky jsem ocenila možnost ověřit si, že nejpravděpodobnější den početí, který jsem znala díky svým záznamům, odpovídá výpočtu mého gynekologa. To je velmi důležité nejen pro přesné určení předpokládaného termínu porodu, ale v zásadě i pro celou těhotenskou péči.

Mění se nějak „pravidla“ STM pro ženy po porodu a před ním? A co kojící matky?
Po porodu jsou pravidla specifická jen pro kojící ženy a to pouze do doby, než se obnoví menstruace. Potom jsou pravidla této metody stejná, bez ohledu na to, zda žena kojí nebo ne.

MUDr. Vendula Parmová je gynekoložka, v současné době na mateřské dovolené. O ženské zdraví se ovšem zajímá dál a je autorka projektu Cesta vědomé plodnosti, který má za svůj cíl naučit ženy orientovat se ve svém cyklu s takovou jistotou, aby určování plodných a neplodných dnů bylo vysoce spolehlivé.

Jak konzultace probíhají

Jak konzultace se mnou probíhají?
Inu záleží na volbě klientky nebo páru – samotným pánům nemám příliš co nabídnout, nicméně nevylučuji ani konzultaci s mužem, ovšem na ženská témata.


Nejčastější je nyní konzultace přes meet, kdy klientce krátce před domluveným časem pošlu emailem přímý odkaz, na který ona jen klikne.


Možné je se samosebou domluvit i na telefonické konzultaci. Osobní setkání je možné, pokud za mnou klientka přijede, momentálně není v mých kapacitách dojíždět. Pokud se během sezení domluvíme na potřebném vyšetření, je tu možnost navštívit mě v některé z ambulancí, kde pracuji. Je ovšem potřeba dodržet pravidla pro vyšetření daná v té které ambulanci. Obecně lze říci, že vyšetření pro pacientku, která se nebude registrovat stojí 500kč, případnou laboratoř hradí taková klientka v plné výši.

Po té, co se s klientkou spojíme, nejprve odebírám anamnézu, abych věděla s čím ke mne konkrétně přichází a jak je na tom její zdravotní stav obecně. Tahle část zabere povětšinou nejméně 20minut. Dále pak záleží jakým směrem se společně vydáme. Někdy probíráme možnosti léčby podle „pravidel“ západní medicíny, jindy spíše hledáme cestu alternativním směrem, nebo kombinaci obojího. V obou případech věnujeme čas i hledání podhoubí daného problému.


Těším se na další konzultace, třeba právě s Vámi.

Karma je zdarma!

Denně potkám pracovně 25-30 žen. Většina z nich přijde jen na prevenci a během chviličky jsou pryč, některé potřebují péči. Já jsem hrozná v tom, že si nepamatuji tváře ani jména. Je to natolik strašlivé, že jsem schopná vyjít z ambulance a znovu pozdravit dámu, kterou jsem před pěti minuty poslala na sesternu… Vím, není to dobře, pracuju na sobě. Někteří lidé mi, ovšem, uvíznou. Někteří tím, jak vypadají, jak mluví a někteří svým příběhem.

Continue reading „Karma je zdarma!“

COVID – 19 vs. Těhotenství vs. Očkování

Za poslední týden se dotazy týkající se nemoci Covid 19 a těhotenství opět značně znásobily. Není se čemu divit, konečně je otevřeno očkování i pro populaci, která ještě nemá svou reprodukci uzavřenou. Protože je to téma velmi aktuální, pojďme se mu podívat na zoubek trošku blíže.

Continue reading „COVID – 19 vs. Těhotenství vs. Očkování“

Když nám, ženám, chybí pokora.

11let

“A chudinka, tak už je to tady.”

13let

“Ona to má strašně nepravidelný, nevadí to? Nešlo by s tím něco udělat?”

15let

“Paní doktorko, já to mám dostat na dovolené, nešlo by to posunout?”

16let

“Já bych chtěla tu antikoncepci, už mám přítele. A prý existuje nějaká, kdy to nemusím dostávat.”

30let

“Já bych chtěla otěhotnět, tak jsem vysadila antikoncepci, ale měsíčky nepřišly. Můžeme s tím něco udělat, aby to začalo chodit?”

36let

“Já mám po dětech strašně silnou menstruaci, nešlo by nějak zařídit, abych to neměla vůbec?”

45let

“Já to teď dostávám jenom strašně slabě, tak jsem nervozní, jestli je to v pořádku.“

48let

“To už to jako nebudu dostávat? To jako, že už jdu do přechodu? To snad né, ne?”

Co více dodat… snad jen, že stačí přijmout ženskost a bude nám všem lépe…

Rozhovor vedený Evou Labusovou o projektu Gynopsychosomatika

V květnu 2021 jsem měla tu čest, že se mnou vedla rozhovor paní Eva Labusová. Žena, která zcela jasně stála u zrodu celého projektu Gynopsychosomatika. Dáma, kterou s radostí mohu považovat za svou přítelkyni a zcela otevřeně vám ji doporučit ke konzultaci ženských, párových i rodičovských starostí. Děkuji, Evi.

Pro svou poradnu jsi zvolila název Gynopsychosomatika. Můžeš ho blíže okomentovat?

Jde o složeninu ze slov “gynekologie” a “psychosomatika”. Jsem totiž čím dále více přesvědčena, že leckteré gynekologické obtíže mají svůj zásadní psychosomatický podklad. Věřím tomu, že správně jej pojmenovat a nezapomínat na něj může spoustu žen vyvést z bludného kruhu zdravotních potíží.

Proč ses rozhodla poradnu otevřít? Komu je určena?

Pracuji jako ambulantní gynekoložka a snažím se spolu se ženami hledat skutečnou příčinu jejich obtíží. Jenže pokud mám na někoho v průměru 15 minut, těžko stihneme rozebrat všechno potřebné. Navzdory ochotě z obou stran, časové možnosti to prostě nedovolí. Některé ženy chtějí volit z více možností řešení, chtějí důkladně probrat všechny aspekty svého zdravotního stavu, chtějí se ptát. Což je v pořádku a naopak je špatně, pokud takovou možnost nemají. Někdy za mnou chodí i s tím, že jim jejich gynekolog nález sice vysvětlil, ale ony v rozrušení nezachytily všechny informace. Případně si jdou pro názor druhého lékaře. Nebo si o svém problému chtějí jen popovídat.

Jak bys ohodnotila běžně dostupnou současnou péči o ženské zdraví v naší zemi?

Obecně si myslím, že je u nás na vysoké medicínské úrovni. Screening zaměřený na rakovinu děložního hrdla z rukou specialisty není v Evropě běžný standard. Podobně máme velmi rozpracovanou péči o těhotné ženy, i když tam jsme, často oprávněně, kritizováni za to, že to s ní přeháníme. Setkávám se s tím, že hapruje komunikace, převážně z těch vyšších míst. Ono se ale asi není čemu divit, pokud je v místě třeba jen jeden odborník na danou oblast. Sotva najde čas na podrobný rozhovor, tohle systém zkrátka neumožní, nepočítá s tím. Za jeden z největších problémů, postihující i jiné sféry života společnosti, považuji posunutí zodpovědnosti. Každý člověk by měl nést zodpovědnost za své zdraví především sám a lékaři by mu s tím měli pomáhat, nabízet svou radu a dovednosti, ale nikoli z pacientů zodpovědnost sejmout úplně a tvářit se, že jen oni znají jedinou správnou cestu. Bohužel férovějšímu rozložení sil i odpovědnosti často brání postoj lékařů i neochota pacientů být samostatnější na jedné straně, a – opodstatněná – obava z forenzních doher na straně druhé. Kromě toho ti, kteří chtějí být samostatní, právně odpovědnost nenesou, a tudíž je snadné dostat se do konfliktu s lékaři, kteří nějak chtějí ochránit sebe samé. Férové komunikaci mezi oběma stranami se u nás v medicíně teprve učíme.

Aby žena pozitivně vnímala své ženství a svou sexualitu, potřebuje žít v kultuře, která uznává a ctí ženskou sexualitu, umožňuje ženě chápat její pohlavní anatomii a nabízí a učí takové techniky milování, které jí umožňují dosáhnout orgasmu, připomíná americká antropoložka Margaret Meadová. Nakolik se podle tvé zkušenosti v ženských zdravotních obtížích odráží způsob ženina partnerského a rodinného života? A nakolik jsou si ženy této souvislosti vědomy?

Jako nejsilnější vnímám vliv toho, jak byla žena vychovávána. Je snadno pochopitelné, že pokud žije ve vztahu, kde nenachází souznění na mnoha úrovních, začne se to u ní dříve či později projevovat obtížemi v sexualitě. Mnohem hůře pochopitelné a uchopitelné však je, když problém vychází z dávné minulosti, kdy třeba maminka neměla k sexu dobrý vztah nebo spadal do společenských tabu, takže dívka musela informace čerpat sama a jinde, často u nevhodných zdrojů. Tudíž má i v dospělosti potíž být v tomto směru otevřená ke komukoli, včetně svého partnera a sebe samé. Vedle toho je tu přetrvávající tlak společnosti, která, jakkoliv to popírá, do nějaké míry pořád ještě žije v přesvědčení, že sex je něco, co žena muži má poskytnout, ale pokud o něj ona jeví zájem ona sama, je to divné a u leckoho to vyvolává nevoli. Vzpomeňme na okřídlené: “Muž to přece chce vždycky, to je jasný… “. Že i žena může trpět nedostatkem intimního života a má své potřeby, to se respektuje a zohledňuje málo. Ženy se tak snadno dostávají do nerovnováhy toho, co cítí, a co by “přece cítit měly”.

Americká psychogynekoložka Christiane Northrup uvádí, že v anamnézách svých pacientek bez výjimky sleduje, jak nemocemi svých reprodukčních orgánů dříve či později platí za vše, co ve svém sexuálním životě předtím dovolily ve směru proti sobě, ať jde o problém nízkého sebevědomí, nedostatečné sebelásky, uvíznutí v toxických párových vztazích, podvolování se nedobrovolné, disharmonické, emocionálně i fyzicky zraňující sexualitě atd. Bere už tohle současná standardní moderní gynekologie víc v úvahu?

Já bych to neomezovala na gynekologické obtíže, ono se to může projevit i jinde, například bolestí hlavy či zad. A jistě by se našlo mnoho dalších oblastí. Postoje a vhledy se liší lékař od lékaře. Psychosomatická medicína si v systému hledá své místo a je po ní poptávka. V jiných oborech, třeba v interně, se jí už i více daří. Možná, že v gynekologii více hrají roli ony předsudky a doznívání patriarchální společnosti. Na přednáškách pro mediky se o psychogynekologii nemluví, přesto vnímám, že se procento mých kolegů a kolegyň s tímto povědomím už zvyšuje. Úměrně tomu, jak se zvyšuje psychosomatické povědomí v celé společnosti a jak dospívá mladá generace lékařů, kteří přinášejí čerstvý vítr také do našeho oboru.

Spojovacím článkem ženských nemocí se zdá být zřeknutí se či pozbytí ženské síly. A to i přesto, že ženskou základní esencí vždy byla a zůstává právě ona velmi specifická a mocná ženská vnitřní síla. O tu ženy připravuje zmíněné patriarchální nastavení společnosti a také paternalismem poznamenaný mezigenerační přenos zejména z matek na dcery. Prosakují tato témata do rozhovorů s návštěvnicemi tvé poradny?

Prosakují, ale do těchto věcí se tolik nepouštím, ty více patří do rukou psychoterapeutů a dalších odborníků zabývajících se psychikou nebo spiritualitou. Jsem ráda, že máme v tomto ohledu mezioborovou spolupráci a že ženy mají možnost sestavovat si svůj poradní tým z odborníků, jimž věří, a zároveň se jimi cítí být podporovány ve vztahu k sobě a ve smyslu odpovědnosti za vlastní zdraví, jak jsme o tom mluvily na začátku.

Práci ženské lékařky děláš už mnoho let. Jak se poptávka, informovanost a zájem tvých pacientek či klientek v průběhu toho času proměňují?

Aktivně dělám gynekologii čtrnáctým rokem a už poslední tři roky na medicíně jsem chodila po nocích na porodní sál učit se péči o rodičku. Zájem o psychosomatiku vnímám odjakživa, dává mi smysl. Úměrně tomu, jak rostlo moje poznání, jsem ji aktivně začala vměšovat i do rozhovorů s pacientkami. Dnes jistě mnohem víc, než na začátku. Ono se povědomí o souvislostech ženského zdraví za ty roky opravdu proměnilo. Zároveň se ovšem změnila i skladba mých pacientek. V poslední době jako by spíše přibývalo těch, které věří, že nejvíce si mohou pomoci samy. Dříve jsem se častěji setkávala s úlevným: “To jsem ráda, že mi to říkáte. Já jsem si myslela, že by to mohlo souviset…”. Dnes je častější ohlížení na vnější okolnosti: “Myslíte, že na to může mít vliv, že jsem ve stresu?”. Ale také se pořád objevují ženy, které psychosomatiku neuznávají a uzavírají rozhovor na to téma v duchu: “To jako, že jsem blázen, jo?”. Na druhou stranu bych ráda připomněla, že je tu i tendence na psychické příčiny nebo stres svádět téměř cokoli, a fyzické problémy tak banalizovat. Vždy je potřeba mít nejprve jistotu, že nepřehlížíme nějakou akutní důležitou somatickou záležitost.

S čím se na tebe ženy nejvíc obracejí v současnosti?

Jde ponejvíce o ženy s opakujícími se svědivými záněty, bolestmi podbřišku, bolestmi při menstruaci, s nechutí k sexu, náladovostí, návaly, neplodností… Pokud bych měla zvolit symptomy vůbec nejčastější, asi bych jmenovala právě ty chronické záněty pochvy – nevyváženost poševní mikroflóry. Přijde mi, že si tím někdy během života projde téměř každá žena. Pokud si o tomhle problému jednou začneme povídat, zpravidla nás dovede až k širším souvislostem ženina života, ke vztahu, jaký má k sobě, k partnerovi, k vlastnímu tělu. Psychosomatický kontext téměř vždy otevře nějakou novou důležitou perspektivu.

Nikdy se nestav mezi maminku a její…

Všichni, kteří máme v péči nějaké ty dětičky to známe. Občas je člověk prostě unavený a ač ty čumáčky milujeme, zkrátka bychom je nejraději bacili. Jedu v tom s vámi. Zvlášť citlivá  jsem vždy byla na to, když mě děti nenechaly vypít si ranní (nebo dopolední nebo odpolední nebo večerní) kávu. Prostě ta chvilička, kdy člověk ukojí svou závislost spolu s touhou po chvilce klidu. A do toho přijdou oni… Malí (nebo i větší) vlezlíci, kteří zkrátka stále něco potřebují… 

Mami, viděla jsi tenhle tank? Mami, víš, že v téhle hře, když klikneš na tohle, tak máš toho panáčka červeného? Mami, ta kočka má nějaké divné oko, pojď se na to podívat. Mami, to kotě dejchá divně nepravidelně… Až přijde ten okamžik… Jé, mami, já jsem Ti to kafe rozlil, promiň… “Promiň” nefunguje, teda u nás nefungovalo a proto jsem celkem brzy ustanovila naše rodinné pravidlo: “Nikdy se nestav mezi maminku a její kávu!!!” Děti z toho měli legraci, já taky a jakž takž to fungovalo… Spolu s vtípky o tom, co všechno se jim stane, pokud se mezi maminku a její kávu postaví.

A pak přišel ten okamžik, kdy jsem pořádně ochutnala zelený ječmen. O jeho existenci jsem věděla už dlouho, ale tak nějak si na mou přízeň musel počkat. Když jsem po třech týdnech užívání přišla do práce a řekla, že nechci kafe, ptala se mě recepční třikrát, zda slyšela dobře. Slyšela. I naše domácí pravidlo začalo ztrácet na síle. Maminka si ráno dá radši ječmen, protože pak ranní kávu nepotřebuje, na dopolední kávu není chuť a pokud není s kým si dát tu odpolední, často nedojde ani na tu… Takže můžete hádat, jak zní naše nové domácí pravidlo. Není to těžké:
“Nikdy se nestav mezi maminku a její ječmen!”

Samovolný potrat

Je to zvláštní. Na možnosti absolvovat samovolný potrat se s ženami domlouvám už několik let. A jsem moc vděčná za to, že jsem k tomu na, tehdy, novém pracovišti našla odvahu a podporu. Prošly mi “rukama” ženy, které si ho zvolily i takové, které si jednoznačně zvolily okamžitou revizi dutiny děložní. Za poslední čtvrt rok se mi ovšem tři z nich vrátily s něčím neuvěřitelným.

Nikdy by mne nenapadlo, že potrat může být pro ženu povznášející, dodávající jí životní sílu i sebevědomí. S třetí z těch žen jsem mluvila před pár dny a energie, která z ní vyzařovala byla neuvěřitelná. Bez skrupulí mohu říct, že zářila radostí. Když ode mne odcházela před dvěma týdny, odcházela v slzách, zhroucená a byla jsem moc ráda, že má s sebou muže, protože jinak bych se o ni na ulici bála. Teď to byla žena docela jiná. Nadšeně mi vyprávěla o tom, že to byl syn, zmínila jeho jméno i to, že jeho starší sestřička mu napsala dopis a zapálila svíčku, což byla jejich forma rozlučkového rituálu, po kterém se potrat skutečně rozeběhl…

Nemohu si dovolit nabídnout tuhle možnost každé ženě, ale jsem ráda, že jsou takové, kterým to nabídnout lze… Zázraky, kterých jsem pak svědkem, stojí za to. 

Svědění

“Já mám asi nějaký zánět, ono mě tam strašně pálí a přijdu si opuchlá.”

“Svědí mě to už třetí den.”

“Já, nevím, jak to říct, ale já si strašně smrdím.”

Takhle nějak začíná velké množství akutních návštěv v ambulanci klasického gynekologa. Tedy i v té, kde pracuji já. Kolega to nonšalantně nazývá “výtůček”. Nijak tím ovšem nechci zpochybnit, že takový výtůček umí být pěkně hnusný a člověk pak chvílema nedokáže myslet na nic jiného, než na to, jak by to šlo zařídit, aby se mohl diskrétně podrbat. 

Znám ženy, které jím dokáží trpět velmi intenzivně a stále dokola. Léčba zabere vždy jen na chviličku a do pár dní od vysazení jsou tam, kde byly. 

Pomineme-li skupinu těch ošklivějších patogenů, které se většinou řadí mezi tzv. pohlavně přenosné choroby, může za většinu banálních zánětů pochvy oslabení imunity. Konkrétně té vaginální, ale jelikož poševní imunita je součástí imunity celkové není nutně potřeba tu dělat rozdíl. Jde tu o systém spojených nádob, je-li výrazně oslabena imunita poševní a celková imunita je v pořádku, možná si všimnete jakéhosi zakolísání v podobě lehce jiného poševního sekretu a nebo třeba ani to ne. Naopak, je-li celková imunita oslabena, nelze očekávat, že by ta poševní fungovala perfektně.

Takže vlastně odpověď na otázku: “Co s tím?” je velmi jednoduchá. Pečujme o svou imunitu a podobné obtíže se nám budou vyhýbat. 

Ačkoli odpověď je jednoduchá, její naplnění až tak jednoduché není. Imunita stojí na mnoha pilířích a stačí, aby jeden nebyl funkční a celý systém se zhroutí nebo alespoň výrazně nakloní. Nemusí se to nutně projevit záněty pochvy, někdo trpí na kašel, někdo na rýmu, někdo má ekzém, někdo průjem… možností je spousta… agresivní fluor je jen jedním z projevů, leč tím klasicky ženským…

Pokud je člověk nespokojený s nějakou částí svého života, sotva bude mít imunitu v pořádku.